Modlitba papeže Benedikta XVI.

kterou pronesl při své návštěvě v kostele Panny Marie Vítězné 26. září 2009

Pane Ježíši, máme Tě před očima jako dítě a věříme, že jsi Boží Syn,
jenž se stal člověkem skrze Ducha svatého v lůně Panny Marie.
Podobně jako v Betlémě i my, spolu s Marií a Josefem, anděly a pastýři,
se Ti klaníme a vyznáváme, že jsi náš jediný Spasitel.
Stal ses chudým, abychom my zbohatli z Tvé chudoby; dej, ať nikdy nezapomínáme na chudé a na ty, kdo trpí.
Ochraňuj naše rodiny, žehnej všem dětem celého světa
a dej, ať nám vždy vládne láska, kterou jsi přinesl, aby činila náš život šťastnějším.
Dopřej všem lidem, Ježíši, aby porozuměli poselství Božího narození,
aby pochopili, že jsi přišel darovat celé lidské rodině světlo, radost a pokoj.
Neboť Ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
Amen

Novéna k Pražskému Jezulátku

V devíti dnech si chceme připomenout Ježíšovo dětství, nechat ho působit na náš vlastní život a dát se jím proměňovat. Vždyť je to něco, co se nás týká. Ježíš přišel na tento svět a stal se dítětem kvůli každému z nás a všechny nás zná jménem. Na každý den nám novéna nabízí jednu z vlastností dítěte, které mohou na první pohled vypadat jako omezení, ale možná je to přesně naopak…

1. den – Maličkost

Ježíši, stal ses dítětem, stal ses maličkým, přestože jsi nekonečně veliký Bůh. A tak jsi nám ukázal, v čem spočívá pravá velikost. Učíš nás, že se nepotřebujeme vyvyšovat, aby sis nás všimnul a zajímal se o nás. Chceme přijmout svá omezení a využít svých obdarování. Kéž dokážeme docenit malé věci, které tvoří náš život, a zahlédnout svoji nekonečnou cenu.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem a prožil jsi lidský život od začátku do konce. Ty nám dokonale rozumíš, aniž bychom museli něco říkat. Ty nás přijímáš, i když nejsme dokonalí. Ty se k nám skláníš, abys nás pozvedal a činil nás silnými a odvážnými. Prosíme tě, uzdrav naše srdce a naplň náš život pokojem, radostí a nadějí. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

2. den – Křehkost

Ježíši, přijal jsi křehkost dítěte. My všichni máme zkušenost s tím, že i náš život je velmi křehký. Stačí málo a mohou se rozbít naše vztahy, naše zdraví, naše sny, náš obraz o sobě samých. Ty naši křehkost znáš, počítáš s ní a nepřestáváš si nás vážit. Nauč nás žít s vědomím vlastní křehkosti a nezapomínat na důstojnost, kterou máme v tvých očích.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

3. den – Chudoba

Ježíši, přišel jsi na tento svět jako chudé dítě. Neměl jsi ani střechu nad hlavou, ty, kterému patří celý vesmír. Tvým bohatstvím bylo vědomí, že jsi milovaným Božím Synem. I my zažíváme chudobu, hmotnou či duchovní – bezradnost, osamělost, bezútěšnost. Kéž je to pro nás vždy příležitostí objevovat pravé bohatství: vědomí, že máme tebe.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

4. den – Zranitelnost

Ježíši, nebál ses stát se zranitelným dítětem. I my jsme byli různým způsobem zraňováni – nešikovností, nedorozuměním, lhostejností, nebo dokonce úmyslně. Mnohá svá zranění si neseme životem dál, nevíme si s nimi rady a sami tak zraňujeme druhé. Posílej nám do cesty ty, kdo nás povedou k uzdravení. Máme naději, že i naše zranění mohou být zahojena.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

5. den – Odkázanost na druhé

Ježíši, jako každé dítě, i ty jsi byl odkázán na druhé, na jejich péči, blízkost a starostlivost. Ani my nemůžeme být jeden bez druhého. Potřebujeme tebe i sebe navzájem. Zjišťujeme, že nám není dobře, když jsme osamělí. Uzdravuj naše vztahy, abychom tak mohli vystupovat z naší izolovanosti a s radostí se vydávat druhým.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

6. den – Hravost

Ježíši, hravost a fantazie jistě patřily i k tvému dětství. Stačí pozorovat chvíli děti, abychom pochopili, že hra je mnohdy důležitější, než „vážná“ činnost. Kéž bychom uměli být tak plně v přítomném okamžiku, jako je dítě zabrané do hry. Kéž bychom se inspirovali pravdivostí a nasazením hrajícího si dítěte. Kéž bychom si občas dovolili nebrat sebe sama příliš vážně a dokázali snít.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

7. den – Slabost

Ježíši, všemohoucí Bože, jenom láska tě mohla přimět k tomu, abys přijal bezmocnost a stal se slabým dítětem. Nikdy jsi nechtěl používat násilí, protože srdce člověka nelze získat silou. Kéž nad svou slabostí nezoufáme, vždyť víme, že k životu patří. Učí nás trpělivosti, modlitbě, pokoře a moudrosti. A teprve jako slabí se můžeme skutečně setkat s druhým člověkem a navázat přátelství a důvěru.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

8. den – Důvěra

Ježíši, jako dítě ses zcela svěřil do rukou Marie a Josefa a stejnou důvěru máš ke všem lidem, i k nám. Někdy zapomínáme, že náš život je v dobrých rukou, ať se děje cokoliv. Jsme přemáháni bezdůvodným strachem a obavami, které nás svazují. Když hledíme na tebe, malého Krále, nemůžeme se tě bát. Dej, ať je náš život nesen důvěrou a ne strachem.

Otče náš – Zdrávas Maria – Sláva Otci

Pane Ježíši, stal ses člověkem…

9. den – Růst

Ježíši, jako dítě jsi rostl a sílil na těle i na duchu. I my jsme pozváni, abychom dorůstali do plnosti, ke které jsi nás stvořil. Dej, ať se nezastavujeme u minulých chyb a křivd, ale hledíme k tomu, co je před námi. Ať objevujeme příležitosti, které nám do života posíláš, a dokážeme jich tvořivě využít. Ať náš život může rozkvést do své plné krásy.

korunka –
12 tajemství Ježíšova dětství

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.
A Slovo se stalo tělem. Otče náš… (třikrát)
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Zdrávas Maria… (dvanáctkrát, postupně se vkládají následující tajemství Ježíšova dětství)

  1. … který byl od věků očekáván jako Mesiáš
  2. … který byl zvěstován Panně Marii
  3. … se kterým Maria navštívila Alžbětu
  4. … který byl ohlášen ve snu Josefovi
  5. … který se narodil v Betlémě
  6. … kterému se poklonili pastýři i mudrci z východu
  7. … který byl obřezán osmého dne
  8. … který byl uveden do chrámu
  9. … který musel se svou rodinou utéct do Egypta
  10. … který žil skrytým životem v Nazaretě
  11. … který byl znovu nalezen v chrámě
  12. … který prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému…

modlitba ctihodného otce Cyrila od Matky Boží

bosého karmelitána (1590–1675)

Dítě Ježíši, utíkám se k tobě a na přímluvu tvé svaté Matky tě prosím, pomoz mi v této mé potřebě (možno konkrétně vyjádřit), protože pevně věřím, že mi můžeš pomoci.

Pevně důvěřuji, že obdržím tvou svatou milost. Miluji tě celým svým srdcem a ze všech sil své duše. Upřímně se kaji za všechny své hříchy a prosím tě, dobrý Ježíši, abys mi dal sílu nad nimi zvítězit.

Dávám si předsevzetí, že tě nikdy nezraním a odevzdávám se ti, ochoten raději trpět než ti působit bolest. Od nynějška ti chci věrně sloužit a z lásky k tobě chci milovat i bližního jako sebe.

Všemohoucí Dítě, Pane Ježíši, znovu tě prosím, abys mi pomohl v této mé záležitosti (možno vyjádřit). Daruj mi milost, abych tě navěky vlastnil spolu s Marií a Josefem a abych se ti spolu s anděly klaněl v nebeských nádvořích.

Amen.

Jezulátko v poezii

claudel-face Paul Claudel

Pražské Jezulátko

(překlad Jan Čep)

Padá sníh. Širý svět je bezpochyby mrtev. Je prosinec.
Ale jak je útulno, můj Bože, v malém pokojíku!
Řeřavé uhlí v krbu
vrhá na strop dřímotné odlesky.
Je slyšet odkudsi vodu, která vře a tiše bublá.
Nahoře na přihrádce, nade dvěma postýlkami,
pod skleněnou bání, s korunou na hlavě,
vládne a trůní Pražské Jezulátko;
jedna ručka drží zeměkouli,
druhá se vztahuje k ochraně
nad tyto maličké, kteří se mu důvěřují;
je tolik milé v svém dlouhém slavnostním rouše
a vznešené pod nesmírným žlutým kloboukem.
Je zcela samo před krbem, který je ozařuje
jako hostii skrytou ve svatostánku.
Ježíšek bdí až do úsvitu nad svými bratříčky.
Věčné bytí naplňuje pokojík,
neslyšitelné jako dech,
vtělené ve všechny tyto chudobné věci, prosté a nevinné.
Když je On s námi, nemůže se nám stát nic zlého.
Můžeme spát; Ježíš, náš bratr, je zde.
Je náš, a také všechny tyto dobré věci:
krásná panenka a dřevěný kůň
a ovečka –; jsou s námi všichni tři, tuhle v koutku.
My spíme, ale všechny tyto dobré věci jsou naše!
Záclony jsou zataženy. – Kdesi v dálce, bůhví kde,
odbíjí na věži jakási noční hodina.
Dítě, šťastné v své teplé postýlce,
chápe, že spí, a cítí, že je šťastno;
že je s ním někdo, kdo je má rád;
trochu se zavrtí, vystrčí ručku,
pokusí se probudit, ale nemůže.